chovatelská stanice
Ze Sychrovského lesa

Anglický bulteriér

CELKOVÝ VZHLED: Pes silné konstituce, vyvážený, aktivní. Má bystrý, ostražitý, rozhodný a inteligentní výraz. Dá se říci, že bulteriér je typický před stavitel těch ras, které mají maximální hmotnost při minimálním povrchu těla. Na těle musí být patrné, že se jedná o svaly. I když o barvách tohoto plemene bude řeč později, zmiňme se již nyní, že mohutné osvalení vyniká nejlépe u bílých jedinců. Bílá barva na jedné straně zdůrazni osvalení, na straně druhé prozradí připadnou lymfatičnost nebo nadbytečný podkožní tuk. Z postoje bulteriéra musí vyzařovat energie a bystrost. Živý, rozhodný a inteligentní výraz je pro toto plemeno naprosto typický. Zvláště typická je lehkost a elegance pohybu.
CHARAKTERISTIKA:Bulteriér je gladiátor mezi psy, plný ohně a odvahy. Význačným rysem je klabonosá hlava ve tvaru vejce. Bez ohledu na velikost psa musí být jasně vyjádřen pohlavní výraz. Každé plemeno je typické nějakým znakem. Bulteriéra odlišuje od jiných psích plemen zvláštní tvar hlavy. Kulatá a vejčitá hlava bez jakýchkoliv proláklin, úzké a šikmo umístěné malé oko, pevná morda a mohutná spodní čelist. Hlavu dokresluje malé, pevné, dobře tvarované a vztyčené ucho. Naprosto typický je pro tuto hlavu profil, který označujeme jako klabonos, anglicky "downface ". Linie hlavy probíhá nepřerušené, v mírném oblouku od uši až po špičku nosu, který je rovněž mírně zahnutý. Tato linie se odborně označuje jako tzv. Roman Finish. Právě hlava, která je pro bulteriéra charakteristická, musí působit dojmem síly i elegance. Sekundární pohlavní znaky musí být natolik výrazné, aby byl na první pohled patrný rozdíl mezi psem a fenou. Tyto rozdíly jsou dány výškou, mohutností jedince a celkovým dojmem sily. Pes je typický silnou stavbou těla a kompaktnosti. Fena působí celkově jemnějším dojmem.
POVAHA: Má vyrovnaný temperament a je přístupný disciplíně. Je tvrdohlavý, ale k lidem se chová především dobře. Jako úvod komentáře o povaze bulteriéra si dovolím použit výstižné vyjádřeni jednoho známého zahraničního chovatele: "Pokud říkáme, že bulteriér je ,gladiátor psího rodu `, pak máme tímto označením na mysli jeho historické rasové kořeny. Pokud mluvíme o, bílém kavalírovi `, máme na mysli konečný cil jeho výchovy. "Bulteriér je tvrdý bojovník, není však agresivní nebo dokonce bázlivý. Není to nervózni kousavec, který se vrhá bez důvodu na všechno kolem sebe, stejně tak se neplazí s prutem mezi zadníma nohama. Použiji-li nadsázky, myslím, že jeho povaha by se dala vyjádřit sloganem: sebejistý chlapík, který všude byl, všechno viděl (dvakrát) a kde nebyl, tam se zrovna chystá. Je to prostě individualista a borec, kterému ani v nejmenším nepřijde na mysl, že by jeho šarmu někdo odolal, a už vůbec si nepřipustí, že by se setkal s někým, kdo by mu mohl beztrestně vyhrožovat. Pokud jde o povahu, je velmi důležité zdůraznit, že její formováni m u s i probíhat důsledně od štěněcího věku. vychovávat starého bulteriéra se špatnými návyky nebo dokonce zlozvyky je obvykle jen málo úspěšné a po všech stránkách nesmírně náročné. To je ale předmětem jiné kapitoly této knihy.
HLAVA A LEBKA: Hlava dlouhá, mohutná a správně hluboká, nikoliv však hrubá. Při pohledu zepředu má hlava tvar vejce a je zcela vyplněna. Na jejím povrchu nejsou žádné prolákliny, vruby nebo zářezy. Temeno mezi ušima je téměř ploché. Profil je mírně zakřivený dolů od horní části lebky ke špičce nosu, který by měl být černý a zahnutý ke špičce dolů. Nosní otvory jsou dobře vyvinuty a spodní čelist je mohutná a hluboká. Komentář k hlavě musí začít připomínkou historického původu této bojové rasy. To je důvod, proč hlava bulteriéra je klasickým příkladem účelnosti bez ohledu na "parádu ". Shora uvedený popis potvrzuje záměr všech chovatelů dosáhnout při minimálním povrchu maximální mohutnost. Jen taková hlava, na které nejsou zbytečné výčnělky a hrany, je stvořena pro boj. Na ni se zuby nepřítele nemohou zachytit. Zakřivený profil hlavy, daný kostním podkladem, připomíná nůžky na plech. Protiváhou silné horní čelisti musí být svou mohutnosti přiměřená spodní čelist. Mohutná spodní čelist je pro hlavu bulteriéra stejně důležitá a typická jako silná horní čelist s výrazným klabonosem. Každý, kdo ví, jaký má bulteriér skus, mi dá za pravdu, že jeho "nůžky na plech" jsou strašlivou zbrani. Zákon bojového psa zněl jasně: co jednou čelisti uchopily, to nesměly, v zájmu vlastního života, pustit. vyvinuté nosní otvory a prostorná nosní dutina slouží k dokonalému dýcháni při velkém fyzickém nasazeni organismu. Zvláště v boji a při zákusu, kdy je morda málo průchodná nebo dokonce neprůchodná, musí být mozek a celý organismus dobře zásobován životodárným kyslíkem prostřednictvím prostorné nosní dutiny. Je to právě hlava bulteriéra, která nese pečeť vysoké účelnosti bez zbytečných příkras. Právě v této neopakovatelné jednoduchosti a účelnosti se skrývá její krása a půvab. Jednoduše, hlava bojovníka není hlavou královny krásy.
TLAMA: Zuby jsou zdravé a čisté, silné, dobrého rozměru, dokonale pravidelné s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, tj. horní zuby těsně přesahují zuby spodní a vyrovnaně přisedají do čelistí. Pysky jsou suché a přiléhající. Místo terminu tlama použiji raději termín morda, který připomene, že tento orgán měl, kromě přijímáni potravy, další důležitou funkci: mordovat. Ozdobou mordy bulteriéra jsou velmi silné a dobře vyvinuté zuby. Jejich počet, až na výjimky, nebývá úplný a není zvláštnosti, že chybějí dvě, tři i čtyři stoličky. Angličtí rozhodčí to tolerují a jsou tak velkorysí, že zuby butleriéra vůbec nepočítají. O středoevropských rozhod čich pak v tomto smyslu mluví jako o "počtářích ". Jiný kraj, jiný mrav. Angličané sleduji u chrupu a čelisti jiné hodnoty. Před počtem zubů preferuji jejich silu a silu čelisti, ve které jsou tyto zuby zasazeny. Každý nedostatek nebo i vada musí být vždy posouzen v souvislostech. Je pochopitelné, že v případě, kdy se sejdou dva velmi podobni jedinci, je dána přednost tomu, který má nedostatků nebo vad méně. Ještě něco k toleranci počtu zubů u bulteriérů. Kýžený klabonos, ona ladná křivka, se často projeví v hlavě spiš kratší než delší. Je logické, že do kratších čelisti se plný počet zubů nevejde. Pokud se tam přece jen naskládají, bývají vůči sobě šikměji postaveny. Tolik tedy k problémům zubů u bulteriérů. Skus je další kapitola sama pro sebe a je třeba se u ní na chvíli zastavit. Už jen při vyslovení tohoto pojmu řadě chovatelů doslova zatrne. Kolik krásných a nadějných hlav bylo touto vadou stiženo. Právě správný skus je jeden z prubířských kamenů chovu bulteriérů. U hlav běžných, chcete-li průměrnějších, se tento problém vyskytuje jen málo. S rostoucí kvalitou hlavy, bližící se ideálu standardu, se bohužel riziko nesprávného skusu zvětšuje. Správný nůžkový skus u špičkové hlavy staršího psa je spíše rarita a výjimka. Pysky musí být opravdu suché a přiléhavé. Tady žádná benevolence neexistuje, protože, jak již bylo řečeno, jde o hlavu bojovníka. I volné, nebo dokonce "plandající " pysky vadí dobrému zákusu a jsou vhodným terčem pro protivníkovy zuby. Kromě toho je pysk všech zvířat velmi citlivou části těla a zákus do něj je velmi bolestivý.
OČI: Zdají se úzké, šikmo umístěné a trojúhelníkovité, hluboko uložené, černé nebo co nejtmavěji hnědé, takže se zdají být černé a mají pronikavý lesk. Vzdálenost od špičky čenichu k očím je poněkud větší než od očí k vrcholu lebky. Modré nebo částečně modré oko je nežádoucí. K této části standardu je opět těžko něco dodat. výklad je naprosto zřetelný a jednoznačný. Oko bulteriéra je účelně zanořené (hluboko uložené), aby neposkytovalo útočníkovi vhodný cil tím, že vystupuje nad povrch hlavy. Protože má bulteriér málo mimických svalů a oko je zanořené, působí výraz hlavy dojmem nehybnosti. Říká se, že bulteriér má „kamennou tvář" nebo, chcete-li, „tvář hráče pokeru".
UŠI: Malé, tenké a umístěné blízko sebe. Pes by měl být schopen uši udržet toporně vzpřímené, takže jejich špička směřuje přímo vzhůru. Rovněž uši jsou jeden z typických znaků bulteriéra a dávají jeho hlavě výraz bystrosti a ostražitosti. V ideálním případě jsou pevné a při pohybu psa tzv. nelajdají nebo neplápolají. V mládí jsou uši klopené a dále jsou pak podle vývoje organismu polovztyčené, až posléze dostanou správnou polohu. Dojde k tomu obvykle až po výměně mléčného chrupu a stabilizaci hladiny vápníku v těle. Jen pro zajímavost uvádím, že v minulosti se bulteriérům uši kupírovaly. První bulteriér, dovezený v roce 1946 do Československa z Rakouska, měl kupírované uši.
KRK: Velmi svalnatý, dlouhý, klenutý, zužující se od ramen k hlavě a je prostý veškeré volné kůže. Dostatečně dlouhý krk zajišťuje dokonalou pohyblivost hlavy. Mohutné osvalení chrání krční páteř před nárazy a umožňuje, v návaznosti na svaly hlavy, pevné drženi protivníka při boji. Stručně řečeno: každé plemeno bylo vyšlechtěno k jinému účelu, a tím je dána i stavba těla. Chrt musí rychle běžet, a proto jsou přední části jeho těla - hlava, krk i předhrudí - štíhlé. Takové tělo dobře rozráží při běhu vzduch. Bulteriér byl vyšlechtěn jako bojový pes, a proto jsou přední partie jeho těla - hlava, krk, předhrudí a hrudník - mohutné. Musí snést prudký náraz a musí mít dostatečnou hmotnost a sílu k drženi. Přiléhavost kůže na krku je opět nekompromisním požadavkem, a to nejen z hlediska estetického, ale i praktického. Volná kůže na krku je totiž u krátkosrstých psů vítaným terčem pro protivníka. Snadno se dá uchopit zuby a pak již stačí pevný stisk a jedna nebo dvě otočky. Tím je proveden dokonalý škrticí chvat jako v asijských bojových sportech. Stačí jen podržet a protivník odpadne sám. Naopak na pevně přiléhající kůži se zuby těžko uchytí.
HRUDNÍ KONCETINY: Ramena jsou silná a svalnatá. Lopatky jsou široké, ploché a přiléhají těsně k hrudní stěně. Mají výrazný sklon vzad. Ramenní kloub tvoří téměř pravý úhel, lokty jsou drženy přímo a silná nadprstí musí být kolmá. Hrudní končetiny mají mít kulaté a silné kosti. U dospělých psů by se měla délka hrudních končetin přibližně rovnat hloubce hrudníku. Hrudní končetiny jsou "ruce " psa a mají nesmírný význam při pohybu všeho druhu. Proto musí mít nejen silný kostní podklad, ale zejména dobré osvalení. Musí být pevné a rovné. Jakékoliv deformity končetiny neodpovídají standardu a jsou z praktického hlediska nevhodné. Prsty všech končetin musí tvořit pevné, ale pružné tlapky. Ty jsou zárukou pevného postoje i dobrého pohybu. Pokud jde o délku končetin, je jasně vymezena a z praktického hlediska nutná. Délka končetiny ve vztahu k hrudníku umožňuje bulteriérovi dosáhnout rychlé sníženi těžiště těla, a tím výraznou stabilitu. Boj se obvykle odehrává, v parteru, nikoli ve výškách. Zde se uplatni výhoda silných předních končetin stavěných vůči hrud niku v předepsaném poměru. Mohutný zákus, široce roztažené hrudní končetiny a hrudník co nejníže u země, to je záruka velké stability a možnosti pevného drženi soka.
TRUP (TĚLO): Tělo je dobře zaobleno, se znatelnými pružnými žebry s velikou hloubkou od kohoutku k hrudní kosti, takže hruď je blíže zemi než břicho. Hřbet je krátký a pevný, hřbetní linie probíhá mezi úrovní kohoutku. Spodní linie od hrudní kosti k břichu tvoří ladnou, vzhůru směřující křivku. Hrudník je při pohledu zepředu dostatečně široký. Prostorný hrudník je zárukou dostatečné kapacity plic, které zásobují organismus kyslíkem. Každý organismus, který je vystaven vysokému stupni námahy, má spotřebu kyslíku vysokou. Pro temperamentního a pohyblivého bulteriéra jsou životně důležitou podmínkou právě dostatečně kapacitní plíce. Krátký hřbet je podmínkou lehkého a elegantního pohybu. Téměř ideální tělesné rozměry jsou patrné z obrysu těla jednoho z nejslavnějších bulteriérů konce sedmdesátých a začátku osmdesátých let. Jde o psa Jobrulu Anthyllis, který sám byl vynikajícím jedincem a výborně předával své přednosti početným potomkům. Jeho obrázek uvádím jako přiklad téměř kvadratické stavby těla. Spodní linie od hrudní kosti k břichu tvoři opravdu křivku, ale jen málo zdůrazněnou. Rozhodně ji nelze přirovnat ke křivce chrtů, která připomíná "vykasané břicho ". Požadavek pružných žeber není ani zbytečný, ani samoúčelný. Právě tato pružná a funkční žebra zabezpečuji dokonalé dýchání.
TLAPKY: Kulaté, kompaktní, dobře uzavřené s dobře klenutými prsty. Tělo bulteriéra, to je mohutná sila na ocelových pružinách, které musí být zakončeny kompaktními, dobře uzavřenými a klenutými tlapkami. Na tlapku, kde každý prst jde jiným směrem, se špatně našlapuje a při skoku špatně dopadá. Došlápnuti i dopad musí být měkké, pokud nemá u psa dojit k předčasné únavě a následným tělesným deformitám. Špatně uzavřená tlapka je stejně nefunkční jako pověstná plochá noha u člověka. Pokud chcete poznat, jaký je rozdíl mezi tvrdým a měkkým dopadem při chůzi nebo běhu, pak se proběhněte nejprve v plátěnkách a potom v adidaskách.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Jsou při pohledu ze strany rovnoběžné. Stehna musí být svalnatá, dobře vyvinutá a kolenní kloub dostatečně zaúhlený. Hlezna jsou silná, pružná a nízko položená. Pánevní končetiny s dobře vyvinutými lýtky a svalnatými stehny jsou motorem bulteriéra. Celkové osvalení pánevních končetin je u některých dobře trénovaných jedinců tak mohutné, že při pohledu zezadu může dojit ke klamnému dojmu, že se jedná o sbíhavý postoj. Tak se to jeví i v pohybu. Netvrdím, že se u bulteriérů nevyskytuje sbíhavý postoj pánevních končetin, ale ze zkušenosti chci upozornit na uvedený optický klam. Navíc bych rád poznamenal, že bulteriér nepatři mezi plemena s rozbíhavým postojem pánevních končetin. Nejen svalnatá stehna a lýtka, ale stejně tak dobré "úhlení " pánevních končetin je zárukou jejich dobré funkce. Úhlení pánevních končetin je dáno délkou stehenní kosti a samozřejmě správnou a poměrnou délkou dalších kosti zadní končetiny. Pro snadnější pochopeni toho, co jsem napsal, je na snímcích zvláštní upozorněni na správné úhlení pánevních končetin.
PRUT (OCAS): Krátký, nízko nasazený a vodorovně nesený. U kořene je silný a kuželovitě se zužuje do špičky. Přáni bývá věc jedna, realita věc druhá. Bulteriér si svůj sebelépe nasazený proutek nese vodorovně jen tehdy, když o nic nejde. To bývá opravdu málokdy, protože bulteriér si vždy najde důvod, aby o něco šlo. Potom nese prut bojovně, vodorovnost nevodorovnost. Tento případ se pak slušně nazývá "vesele nesený prut ". Oč méně se může bulteriér projevovat "mimikou tváře, o to více projevuje své pocity prutem. Správný prut bulteriéra je spíše kratší než delší. Pro výstavní účely se srst na jeho konci zastřihne tak, aby zakončení ' bylo "tupé " a jen mírně zakulacené.
SRST: Krátká, lesklá, rovnoměrná, přiléhavá a na omak drsná s lesklým povrchem. V zimě se může vyskytovat měkká podsada. Kůže pevně přiléhá k tělu. Především je třeba vědět, že srst bývá jedním z nejdůležitějších ukazatelů zdravotního stavu zvířete a samozřejmě obrazem péče o psa. Tato " vizitka "je dobře viditelná a špatně se zakrývá na poslední chvíli před výstavou. Srst lomivá, špinavá, nebo dokonce zaneřáděná parazity jasně hovoří o"péči " pána. Srst je rohovinový derivát kůže, jehož hlavni stavební složkou je bílkovina v kerativní vazbě. Dostatečný přísun bílkovin do organismu je tedy jednou z hlavních podmínek tvorby kvalitní srsti, jak o ni hovoří standard. Je samozřejmé, že na tvorbu kvalitní srsti mají vliv vitaminy, stopové prvky a další látky. Ty všechny jsou dnes obsaženy v kvalitních krmných směsích pro psy. Srst není jen samoúčelný pokryv těla, stvořený přírodou pro parádu. Její hlavni význam je v ochraně těla (kůže) před nejrůznějšími vlivy, od mechanických až po tepelné. Aby srst mohla všechny potřebné funkce plnit, musí být opravdu co nejkvalitnější. Platí to zejména pro srst psů, kteří jsou trvale umístěni ve venkovním kotci a potřebuji zvýšenou ochranu před zimou. Péče o srst psa patři tedy mezi základní chovatelské povinnosti nejen z důvodů prestižních. O péči, která musí být srsti věnována, bude zmínka ve zvláštní kapitole.
CHŮZE A POHYB: Pohyb se jeví nenásilný, plynulý a bezstarostný. Při klusu je pohyb předku i zadku psa souběžný, při vyšších rychlostech směřuje ke střední linii. Přední nohy dobře vybíhají a zadní se lehce pohybují v kyčlích, dobře pruží v kolenou i hleznech a mají velkou jistotu. Pohled na dobře osvaleného a stavěného bulteriéra v pohybu je pro milovníky tohoto plemene opravdovým požitkem. Takový jedinec se pohybuje doslova jako by měl v nohou ocelové pružiny, lehce a sebejistě. Typická je při tomto pohybu kompaktnost celého těla a uvolněnost ve všech kloubech. Takový pohyb umožňuje jen dokonalá stavba těla, která má opravdu kvadratický formát. U jedinců s delším nebo dokonce dlouhým hřbetem nelze lehkosti pohybu dosáhnout. Pokud se k delšímu hřbetu přidá ještě nadváha, je chůze i klus těžkopádná, kolébavá a neestetická. Bulteriér se sebepěknější hlavou bez výborné stavby těla a elegantního pohybu nedává dohromady výborného jedince. Hlava bulteriéra a její ideální vyšlechtěni natolik zaujala řadu chovatelů, že při kříženi jedinců mnohdy pominuli hrubší tělesné vady. V zahraniční literatuře jsem našel tuto příhodu: Chovatel se zúčastnil výstavy, na které posuzoval anglický rozhodčí - specialista. Při posuzováni tento rozhodčí umístil psa s prvotřídní hlavou, který pravidelně býval hodnocen jako nejkrásnější - tedy na prvním místě až na místo třetí, za dva psy s horšími hlavami, ale ideálními postavami. Když se ho chovatel zeptal proč, odpověděl lakonicky.' "Pes neběhá po hlavě. " Rozhodnuti logické, zásad ni a průkazné, bohužel řadou chovatelů a někdy i rozhodčích nepochopené.
BARVA: U bílých je požadována čistě bílá srst, přičemž pigmentace kůže a znaky na hlavě nesmějí být penalizovány. U barevných jedinců dominuje barva - všechny odstíny jsou považovány za rovnocenné. V případě shodného hodnocení ostatních vlastností je dávána přednost žíhaným. Barva černě žíhaná, světle žlutohnědá a tříbarevná je přípustná. Modré či játrové odstíny jsou nežádoucí. Bulteriér byl původně vyšlechtěn v čistě bílé barvě a dlouhou dobu byla , pouze bílá považována za typickou pro plemeno. Současný standard neomezuje žádný z mnoha barevných rázů. Je pouze doporučeno, pokud se vyskytnou dva jedinci stejné kvality, aby byla dána přednost žíhanému. Použiti tohoto pravidla v praxi je tak výjimečné, jako je nalézt dva jedince stejné kvality. výběr barvy zvířete je věcí osobního vkusu, avšak výběr štěněte by neměl být ovlivněn jen jeho barvou. Za léta své chovatelské činnosti jsem viděl řadu těch, kteří získali žádanou barvu, ale ne kvalitu. O výběru štěňat bude řeč na jiném místě, proto se vrátím k bílé barvě, která má z chovatelského hlediska jedno úskalí: z křížení bílých bulteriérů se narodí vždy jen bílá štěňata, i když jejich prarodiče byli barevní. Existuji však i barevní bulteriéři, kteří velmi silně prosazuji "svoji barvu ". Jejich štěňata jsou barevná po rodičích, i když dojde ke křížení s bílým jedincem. Takoví barevní jsou označováni jako velmi cenní pro chov. Není asi nutné připomínat, že černá nebo velmi tmavá barva zeštíhluje, zatímco bílá zvětšuje. To je podle mého názoru důvod, proč bili bulteriéři působí mohutnějším dojmem, a také pohyb svalů je patrnější. Zbytečné je snad připomínat, že obézní jedinec může mít jakoukoliv barvu, a stejně zůstane jen tlusťochem. Bílá barva může někdy být výhodou, ovšem z hlediska " údržby psa " je velmi náročná, jsou na ni vidět všechny prohřešky psa i pána proti čistotě, hygieně i "dobrému mravu ". Bílá barva je výhodná u bulteriérů používaných k výkonu práva myslivosti, protože je dobře vidět a chrání alespoň částečně proti střelcům "divochům, kteří střílí na vše, co se v leči mihne. Při lovu na černou přišlo takovýmto způsobem o život hodně barevných bulteriérů. Na závěr ještě jednu důležitou informaci o bílých bulteriérech. Není sice už dnes tak aktuální jako kdysi, ale je stále užitečná. Bílá barva srsti s sebou totiž geneticky nese vrozenou hluchotu zvířete (to nejen u psů, ale u všech bílých zvířat). V dobách, kdy se chovali pouze bili bulteriéři, bylo procento hluchých psů vysoké - deset procent. Dnes, po dlouholeté selekci hluchých zvířat z chovu a křížením bílých bulteriérů s barevnými se výskyt hluchoty snížil na pouhé jedno procento.
VELIKOST: Nejsou výškové ani váhové limity, ale musí existovat dojem nejvyšší hmotnosti na velikost psa, která je porovnávána s pohlavím a kvalitou. Bulteriér je řazen svou velikosti mezi střední plemena a tuto skutečnost by měl vzít na vědomi každý, zejména pak začátečník. Udávaná ideální výška je u fen okolo 44 cm a u psů 48 cm. Rozumí se výška v kohoutku, která se měří v úrovni hrudních končetin v místech, kde linie hřbetu přechází v linii krku. U obojího pohlaví se tato doporučená výška pohybuje v toleranci plus minus jeden až dva centimetry. Při této výšce je Bulteriér tím, čím má být mrštným, pohyblivým a vytrvalým psem. Každý, kdo má zájem o většího psa, by si měl pořídit dogu nebo bernardýna. To není pokus o humor, to je dobrá rada. Bulteriér musí mít vedle dokonalé a účelné stavby těla ještě náležitou "substanci ". Tak se odborně nazývá dokonalé osvalení a zaobleni tvarů celého těla. Bulteriér nesmi být překrmený, ale rovněž nesmi být patrný " kostní podklad " těla. Viditelná žebra, kyčle nebo páteř po.stavě bulteriéra nesluší. Ovšem jedna věc je výstavní kondice a druhá kondice, kterou pes potřebuje k pracovnímu výkonu. Pracovní kondice vyžaduje jedince méně hmotného a více pohyblivého. Týká se to psů pracujících při výkonu práva myslivosti, ale i služebních psů rozličného zaměřeni, kteří se mnohdy pohybuji mnoho hodin ve stísněných podmínkách. velikost jedince se projevuje výrazněji rovněž u obou pohlaví.. Pes je. nebo lépe měl by být, větši, kompaktnější a celkově robustnější stavby těla. Feny jsou celkově menši a stavba těla vykazuje jemnější tvary. Mohou se samozřejmě vyskytnout i menši psi a robustnější feny. Tady se mnohdy uplatni dědičnost, druh a způsob krmeni v mládí a řada dalších vlivů. Není to typické, ale je to tolerovatelné, pokud nejde o extrémní případy. Zásadní chybou ovšem je, když jedinec, ať'větši či drobnější, nemá typické sekundární pohlavní znaky. v tom případě jde o "hrubé "feny a "zjemnělé "psy. To prozrazuje jistou hormonální nerovnováhu obvykle doprovázenou reprodukčními poruchami.
VADY: Jakákoliv odchylka od výše uvedených požadavků je považována za vadu, přičemž její závažnost je přímo úměrná stupni odchylky. Komentovat všechny vady by znamenalo opsat standard přesně naopak. To ale není našim cílem, proto se zmíním pouze o některých vadách, které jsou zásadní, nebo těch, které se vyskytuji častěji. Jelikož dokonalého psa tvoři dohromady kvality tělesné i povahové, je nutné vidět jako zásadní vadu nedostatek povahových kvalit. Např. i ten nejdokonaleji vytvarovaný jedinec se musí umět předvést na výstavě, kde je mnoho dalších psů, slovky pachů, vedro či naopak zima. Zkrátka na každou změnu režimu musí bulteriér reagovat klidně, tj. bez nervozity nebo agresivity, bez bázně nebo hysterické vyděšenosti. Musí se chovat samozřejmě jako ten, který je nad věci a vyhledává vše nové s radosti a energii jemu vlastni. Další vadou, která může zásadně zvýraznit některé nedokonalosti exteriéru, je nedostatek temperamentu. Ano, čtete dobře, nemýlíte se. Tak jako mezi lidmi jsou typy "mouchy, snězte si mě ", jsou tyto typy i mezi psy. Je jich podstatně méně, ale jsou. Tento nedostatek je vrozený a je opravdu těžké ho nějak napravit. Chůze je líná, co noha nohu mine, hřbet pronesený, prut svěšený, hlava skloněná k zemi. Obraz bídy a utrpení. S tímto "temperamentem " neudělá dokonale vypracovanou postavu žádný pes a předvedeni toho mála je ještě horši. Temperament však nesmi být zaměňován za neukázněnost. Musí být spojen .se schopnosti psa podřídit své chováni situaci, prostě poslechnout. Naopak často vídaná neukázněnost, je. např. smýkáni majitelem, vrháni se na psy a lidi, kousáni vodítka, váleni po zemi a další projevy, jsou okolím obvykle přijímány s útrpným úsměvem.

2019 ©copyright Ze Sychrovského lesa